Nacistická kulturní politika v Protektorátu

Monografická práce je zásadním příspěvkem k dějinám fungování nacistického režimu a správy Protektorátu Čechy a Morava a rovněž chování české společnosti za okupace. Autor zpracoval všechny relevantní archivní materiály, vyhodnotil dobové publikace v obou jazycích a rovněž tak i dosavadní odbornou literaturu.
Podle nacistické propagandy prožívali Češi za německého „Protektorátu“ „dobu kulturního rozkvětu“. Touto formulací okupační režim v oficiálních prohlášeních pravidelně vyzvedával údajně velké možnosti umělců. Taková tvrzení je samozřejmě třeba odkázat do říše legend. Přesto: právě v kulturní oblasti zbýval českému obyvatelstvu poměrně velký prostor pro realizaci, nenutili mu jen propagandu a nepředkládali jen lehkou zábavu. Lidé měli i nadále přístup k národním klasikům. V Národním divadle se hrála „Prodaná nevěsta“ Bedřicha Smetany, z literárních děl 19. století se stávaly bestsellery. Rovněž většina umělců mohla zpočátku dál pracovat, pokud své působení přizpůsobili postulátům německých úřadů. Kniha zkoumá otázku, jaké motivy vedly okupační režim k tomu, že se rozhodlo právě pro takovou formu kulturní politiky. Jak systematická byla opatření německých úřadů – a existovalo něco takového jako „kulturněpolitický generální plán“? Kniha také dokládá, jak ve sféře literatury, divadla, filmu a hudby reagovaly na německé zákroky české úřady, instituce a v neposlední řadě umělci. Zároveň se ozřejmuje, jak obtížné je přiřazovat vzorce jejich chování ke zdánlivě jednoznačným kategoriím jako „odpor a odboj“, nebo „kolaborace“.