Lucemburská epopej II

„Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediného hradu svobodného, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v domech měšťanských jako jiný měšťan,“ píše Karel IV. ve svém životopise Vita Caroli. Leč my z kronik víme, že královský palác na Pražském hradě byl sice zpustošen, ale ne natolik, aby se po několika měsících oprav do něj nemohl v roce 1334 Karel nastěhovat. Těmito přízemními starostmi budoucího významného vladaře začíná druhý díl románové fresky, která má neradostný konec – smrt Jana Lucemburského. Oba – otec i syn – musejí nejen vyvíjet diplomatické úsilí v zahraničí, ale i čelit snaze české šlechty upevnit a chránit její stavovské výsady.