Čas a jeho loutky

Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy. Variabilní, žánrově nezařaditelné povídky jsou otevřeně ovlivněné psychoanalýzou a fenomenologickou tradicí. Samotný název sbírky vychází z Lévinasovy koncepce času jakožto „odkládání smrti“ a poukazuje na zakořenění vybraných aspektů života v nepředvídatelnosti našeho „pobytu-zde“, jehož konec tak urputně odkládáme a jenž se člověku mnohdy jeví jako stěží ovlivnitelný.
Blížení se, uhýbání, vzdalování se a únik. Touha a míjení hrozící nejasnou hrozbou, poněvadž i milování je druhem samoty, který jen směřuje k někomu jinému.